Pochopme, co se nám tělo svým stavem, nemocemi, bolestmi a proporcemi snaží říct.
Psychosomatika a etikoterapie vnímá člověka jako jeden neoddělitelný celek zapasovaný do místa, kde se narodil a vyrůstá, do mateřské rodiny a lůna, jehož otisk v sobě nese, do kultury jeho vesnice, města, kraje národa a poplatné doby, do kontinentu a planety Země.
Tělo je hlavní platformou, kterou se zhmotňuje a prezentuje do okolí celý vnitřní svět člověka, jeho myšlení, pocity, emoce a morální postoje.
Tělo je zároveň také jeho platformou, skrze kterou přijímá tytéž projevy zvenku od druhých.
Duše nás obaluje a dává našemu životu smysl a směr, bez ohledu na čas a životní status. Pánev bez ustání generuje širokou škálu prospěšných pocitů, které nám nabízí možnost následujících plnotučných prožitků, pokud si je necháme v břiše nazrávat a proměňovat v emoce, pokud je necháme tělem procházet a projít až do konce, pokud je v sobě ze strachu rychle nezatlučeme. Hlava vymýšlí cesty, plány a strategie, jak dosáhnout nejkratší možnou cestou cílů. Srdce dává prožitky srdcečnosti a dojetí až k slzám, když je něco přesně v souladu s nitrem tak, jak má být.
Etikoterapie je cesta, jak seřadit do jediné přímky duši, mysl a tělo tak, aby to dávalo smysl, jednoduchost a směr, aby pro návrat k Duši vedla pokud možno pravdivá, přímá a moudrá cesta.
Na cestě etikoterapie na nás číhá spousta překážek, zpomalovačů nebo svodů. Jsou ukryty do nejrůznějších podob - od těch varovných a nelibých až po ty líbivé a na první pohled nevinné. Převzaté myšlenkové vzorce, tradice, zvyklosti a návyky, emoční omezení, neznalost těla, únava, přílišné myšlení, přeceňování se nebo naopak nedoceňování atd., to jsou pouze některé z nich.
Pod vedením zkušeného etikoterapeuta jsou pak snadněji vidět a teprve jako rozpoznané a přijaté vědomě je možno s nimi něco užitečného dělat.
Samota, smutek z oddělenosti, strach ze smrti a z jiných druhů Konců, potřeba hrát různé umělé role a masky, soutěžit s druhými a potažmo s celým světem, to v nás prostřednictvím etikoterapie postupně mizí.
Dostavuje se čím dál trvalejší stav blaha, kvůli kterému jsme sem na tuto Zem vlastně přišli - stav probuzeného vědomí, sounáležitosti, celkového zdraví a otevřenosti. Naše tělo a mysl jsou hlavními klíči, jak se k tomuto stavu blaha dostat.
Do doby probuzení nás provází intuice a tušení. Jakmile dosáhneme cíle, ztrácí se a probouzí se naplno fantazie a touha tvořit.
Naučme se porozumět tělu a jeho skryté symbolice. Uzdravme jej a začněme naplno využívat ony dary Boží nejvyšší - odvážnou fantazii a schopnost tvořit.
Všechno kdysi prý začalo jediným Slovem. Začněme tedy podobně - naším velkým Rozhodnutím!
Leave a comment